Šaháda, část I. - Svědectví

21. února 2017 v 7:04 |  Co je Islám
Šaháda je označení pro větu شهدُ أنْ لا إلهَ إلاَّ اللهوأشهدُ أنَّ محمّدًا رسولُ الله. V překladu: "Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha a dosvědčuji, že Muhammad je Posel Boží."

Slovo šaháda se dá přeložit jako svědectví a v náboženském kontextu znamená vyznání či dosvědčení víry. Než se začneme bavit o samotném obsahu šahády, je důležité ujasnit si, proč je pro muslimy takové svědectví důležité.

Co je vlastně svědectví? Svědectvím se zde nemyslí pouze svědčení u soudu, zda a jak se udál trestný čin. Se svědectvím v tomto významu se setkáváme denně. Stačí, když nám někdo popíše cestu do hospody nebo nám kamarád vypráví, co se mu stalo předevčírem. Jiným příkladem může být školní vyučování.

Jsme na svědectví ostatních lidí zcela závislí. Ukažme si to na příkladu: jak víme, že je Země kulatá? Protože nám to někdo řekl. Naši rodiče, učitelé, všichni s kým na to přišla řeč. Jaké máme důkazy? Vědecké knihy jsou napsány jinými lidmi. Mapy jsou vytvořené jinými lidmi. Fotografie jsou udělány jinými lidmi. Snad bychom si to mohli dokázat, kdybychom zemi obepluli nebo obletěli letadlem. Ale nikdo z nás to neudělal (pokud jste výjimka, domyslete si jiný příklad). My sami jsme nikdy nebyli svědky toho, že Země je skutečně kulatá, neprohlédli jsme si ji z vesmíru, neprovedli jsme fyzické výpočty, které to dokazují… Spoléháme se na svědectví svého okolí. Mnoho z toho, čemu věříme a co pokládáme za fakt, je zcela založeno na svědectví jiných.

Filozof Benjamin Mcmyler napsal ve své knize Testimony as a philosophical problem: "Tady je pár věcí, které vím. Vím, že ploskolebec je nejběžnější jedovatý had v oblasti Greater Houstonu. Vím, že Napoleon prohrál v bitvě u Waterloo. Vím, že zatímco píšu, je průměrná cena benzínu ve Spojených státech $4.10 za galon. Tohle všechno vím na základě toho, čemu epistemologové říkají svědectví. Na základě toho, co mi bylo řečeno jinou osobou nebo skupinou osob."
Australský profesor a filosof C. A. J. Coady napsal něco podobného: "…mnoho z nás nikdy nevidělo narození dítěte, ani jsme nepřezkoumali krevní oběh, ani skutečnou geografii světa, ani zákony země, ani jsme nedělali pozorování, jež stojí za naší vědomostí, že světla na obloze jsou nebeská tělesa nesmírně vzdálená…"

Vidíme tedy důležitost svědectví jakožto zdroje znalostí. Mezi filozofy existuje diskuze, zda je svědectví primární či empirický zdroj vědomostí. To znamená, zda je možné svědectví uvěřit bez doložení jiných důkazů nebo musíme k uznání svědectví mít vlastní znalosti, které se se svědectvím shodují. Skotský skeptik David Hume zastával takovýto názor: "Věříme, že svědectví je nezbytný k našemu učení se, ale důvod, proč věříme tvrzením jiných je, že se shodují s našimi vlastními znalostmi."
Co je však myšleno "našimi vlastními znalostmi?" Nejedná se o znalosti každého z nás individuálně, naopak jde o kolektivní znalosti. Kdybychom byli závislí čistě na našich individuálních znalostech, byly by naše vědomosti velmi omezené a nikdy by nemohlo dojít k pokrokům, jakých dnes lidstvo dosáhlo. To vlastně dokazuje, že svědectví je základním pramenem a nevyžaduje žádné dodatečné znalosti, neboť kolektivní znalosti nezískáváme individuálně a musíme tedy věřit svědectví ostatních, že toto je kolektivní znalost.

Přesto musíme třídit svědectví, kterým věříme, a kterým ne. Zaprvé se můžeme opírat o důvěryhodnost osob, od nichž svědectví přichází. Osobě, která již prokázala několik pravdivých svědectví, budu věřit spíše než někomu, jehož svědectví se opakovaně ukázala být falešná. Důležité je také podrobování otázkám, dožadování se důkazů od svědka a důvodů, proč došel k danému závěru. Čím více zkouškám musí svědectví čelit, tím se pro nás stává věrohodnějším. K tomu patří také otázka, jak je možné, že zrovna tento člověk přináší svědectví z dané oblasti? Vědci z oblasti biologie spíše uvěříme, že lidské tělo je tvořeno z velké části vodou, než kdyby nám stejné svědectví přinesl automechanik. Tedy jsou pro nás důležité autority, a to po celý život - počínaje rodiči a učiteli, konče vědci a experty v daných oborech.

Abychom to shrnuli, svědectví je nedílnou součástí našich životů a naše poznání by bez jeho přijímání bylo velmi omezené. Islám klade důraz na upřímnost. V Koránu stojí: "Neodívejte pravdu falší a nezakrývejte pravdu, když ji dobře znáte!"(2:42) Pomluvu islám trestá přísněji, než smilstvo a na rozdíl od smilníka, nesmí být osoba, která se pomluvy dopustila, použita jako svědek u soudu až do konce života.

Tedy dopustí-li se někdo lži, je jeho svědectví a neplatné a je možné, že se tím stává neplatné i jeho svědectví víry a daný člověk už tedy není muslimem. V tomto ohledu existují mezi muslimskými učenci rozdílné názory. Všichni se však shodují, že lež je velkým hříchem a je povolena jen ve dvou případech: lže-li muž ženě, aby ji potěšil (o jejím vzhledu) nebo pokud tato lež zachrání nevinný život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama